Audio-projekt METRO
je ve své podstatě velice jednoduchý: totiž že by na přestupních stanicích metra (jedné či všech třech) – v nástupních halách a propojovacích chodbách – hrála hudba. Chtěla bych tak nás- cestující po Praze- na chvíli vytrhnout z bezmyšlenkovitého přemísťování a spěchání. Upozornit na „jedinečnost okamžiku“ ve chvíli, kdy to nejméně čekáme. Překvapit hudbou, která by v kontrastu s daným prostředím mohla vyvolat nechtěný úsměv na tváři, nebo také rozpaky a nejistotu- oč tu vlastně běží ?
Byla to myšlenka Lubomíra Holby, který na oslavě mých narozenin přišel s hudbou Huga Montenegra. Jeho připomínka: „…že by bylo zajímavé tohle pouštět lidem v metru..“ působila jako cynický žert. Představa hemžícího se davu v kombinaci právě s touto hudbou totiž vyvolává ambivalentní pocity- banální situace by se proměnila v absurdní scenérii. Ta by mohla odkazovat mimo jiné do nedaleké historie (nejen našeho státu) s neblahou připomínkou manipulace- ať už státní mocí, nebo v současnosti konzumem, ….. s tím spojené davové mašinérie atp. A právě pro tuto ambivalenci by, myslím, stálo za to ji zrealizovat.
Pozitivním vedlejším efektem by bylo, že bychom (i když ne všichni samozřejmě) během chvilky získali nadhled, který v podzemních prostorách snadno ztrácíme. A to i za cenu, že co jednoho pobaví, jiného může rozčílit. Vzhledem k tomu, že vzniklá situace by mohla asociovat rozporuplné pocity či vzpomínky, by pak negativní reakce nemusela být v jádru negativní. V dalším plánu by mohlo dojít třeba k očnímu kontaktu mezi navzájem si cizími lidmi, nebo i k rozpravě a seznámení. Je to totiž (alespoň z mého pohledu) děsivý a smutný fakt, že tuto schopnost – navázat kontakt přirozenou přímou cestou v současné společnosti postupně ztrácíme.
Projekt byl v loňském roce Dopravním podnikem hl.m. Prahy zamítnut, z pochopitelných důvodů…např. už tak časté stížnosti cestujících na hluk. Z mé strany pak byl zřejmě nedostatek chybějící podpora sponzorů, v neposlední řadě také hrozící komplikace s právy copyright. Myslím si tedy, že jeho uskutečnění není nemožné, jako si spíše žádá více investované energie. Možná příjde doba, kdy budu mít pocit, že má význam a je smysluplné opět se pokusit o jeho realizaci.
Simona / 2008
Kruh kurátorů a kritiků c2c o.s. usiluje o realizaci projektu MgA. Simony Blahutové AUDIO-METRO v prostorách pražského metra. Princip projektu je velmi jednoduchý a spočívá v proudu hudby, která by byla vysílána v přestupních stanicích pražského metra, prostřednictvím zde zabudovaných reproduktorů napojených na dispečink.
Ze všech uměleckých odvětví je hudba tím, na které lidé nejvíce spontánně reagují. Projekt AUDIO-METRO se pokouší s využitím stávajícího technického zázemí metra ozvláštnit prostředí, které většina jeho návštěvníků vnímá pouze jako nezajímavý koridor a dodat mu jistý druh atmosféry nebo kouzla. Výběr hudby je koncipován tak, aby vyvolával pozitivní pocit „jedinečnosti okamžiku“, stimuloval očekávání čehosi neobvyklého, ale zároveň neposkytoval jednoznačný návod k interpretaci. Vzhledem k tomu, že reprodukovaná hudba provází obyvatele měst téměř všude a většinou je spojena s marketingovými akcemi, se snažíme pečlivým výběrem hudby popřít toto komerční asociační spojení.
Projekt AUDIO-METRO navazuje na trend v současném umění, který využívá veřejného prostoru k intervencím, které nemusí mít nutně povahu klasického artefaktu, ale fungují na bázi pomíjivého zážitku.
……
Zuzana Štefková